Turecko - islám

Turecko je často popisováno jako „práh mezi západní civilizací a orientem“. Zdá se to být otřepanou frází, ale skutečností však je, že 99% tureckého obyvatelstva vyznává islám, přičemž náboženské učení působí mnohem silněji na chování než v západní Evropě.
Islám znamená doslova „oddanost“ bohu (Alláhovi). Má stejné kořeny jako křesťanství a židovství. Po prorocích Adamovi, Abrahamovi, Jakobovi, Mojžíši, Davidovi a Ježíši byl Mohammed poslední prorok a strůjce náboženství. Islám je sepsán v Koránu, který se skládá ze 114 kapitol (súr). Podobně jako u křesťanství se jedná o učení o nebi a pekle, ráji a zmrtvýchvstání, posledním soudu, především však o pravidla správného života bez hříchů.

Spolu s dochovanými výroky proroků (hadith) tvoří Korán náboženskou tradici (sunna), která je vodítkem pro soukromý a veřejný život. Pět hlavních povinností muslimů – pilířů islámu - jsou vyznání víry, denní modlitba, placení daně pro chudé, půst v období ramadánu a pouť do Mekky. Důležitým aspektem je také sociální úloha, neboť mnoho mešit je vybaveno kuchyní pro chudé, školou a nemocnicí.

Muslimové v Turecku náleží ze dvou třetin k sunitskému směru, který se kromě Koránu odvolává také na dochované výroky a rozhodnutí Mohammeda. Třetina patří k šíitskému směru, kteří odvozují všechnu duchovní moc od pokrevně příbuzných proroka. Většina z nich jsou Alevité, přívrženci liberálního proudu Šía, který se jmenuje po zavražděném zeti Mohammeda, Alimovi. Odmítají „pět pilířů“ a jsou proto považováni ortodoxními Sunity za kacíře. Mnoho tureckých intelektuálů pochází z rodu Alevitů.
V posledních letech silně nabývá na významu vliv náboženství a politického islámu (fundamentalismu) a to především u prostého obyvatelstva, na čemž má především velký podíl tíživá sociální situace nižších vrstev obyvatelstva.