Agora je pozůstatkem existence římské kultury v tureckém městě Izmir. Zbytky sloupů a zdí pocházejí ze 2. století a nebyly postaveny nikým jiným než Marcem Aureliem. Agora byla kdysi vybudována Řeky jako kulturní centrum, byla ale postupně zničena. V tehdejších dobách zde docházelo k nejdůležitějším rozhodnutím a denně se tu konal trh. Poté co byly řecké stavby zničeny zemětřesením, nechal Marcus Aurelius postavit v r. 178 novou Agoru. Tento panovník zanechal po své smrti mnoho svědectví o svém panování, i když většinu času trávil na bitevních polích, aby bránil Římskou říši proti vnějším nepřátelům. Jeho doba vlády platí jako poslední, kdy v říši panovala politická stabilita.
Z tehdy přímo skvostné římské Agory v Izmiru zůstalo zachováno především 13 korintských sloupů a zbytky baziliky. Výška baziliky byla ohromná, experti mluví o výšce až 160 m. Mramorové sochy, které zde byly nalezeny, je možno vidět v Archeologickém muzeu. Těmto uměleckým dílům, ke kterým patří bůh Poseidon a bohyně Demeter, uškodil především kyselý déšť a výfukové plyny. V Archeologickém muzeu jsou sochy před těmito vlivy prostředí chráněny.
Když byly v blízkosti Agory prováděny podzemní práce, byla objevena stará, zhruba 10 m široká cesta. Je dlážděná a původně byla také zastřešená. Strabo, římský zeměpisec, který žil na přelomu letopočtů, již ve svých spisech o této cestě informoval. Z toho se dá odvodit, že doba stavby ulice spadá do římské epochy před postavením nové Agory.
Při návštěvě Agory je návštěvník lehce vtažen do atmosféry, která panovala v římské společnosti. Při troše fantazie se pozorovateli podaří představit si stavby v původním stavu a nádheře.
