Turecko - příroda

V Turecku u pobřeží Středozemního moře a na horských stráních v blízkosti pobřeží se daří středozemské vegetaci, jejíž typickou rostlinou je olivovník. Přírodní porost macchia – buš se stále zelenými rostlinami je především v nížinách u pobřeží stále více vytlačován zemědělskými a skleníkovými kulturami. Stepi na vysočině jsou převážně bez stromů, jen v údolích řek rostou topoly, platany nebo břízy. Na mnoha místech působí vegetace skoupě, na jaře jsou však louky, když kvetou sasanky, narcisy, kosatce, žlutý a červený mák, nádherně barevné.

Nevyskytuje se zde mnoho druhů zvířat a to především v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech a ve stepi. Na horách žijí divoká prasata a kozy, na některých místech také medvědi a vlci. Z ptáků jsou zastoupeni především čápi. Často jsou k vidění také žáby a ještěrky.
Flora a fauna, která byla původně bohatá, byla postupem tisíciletí, především zásahy člověka, silně omezena. Lesy, které pokrývaly velkou část země byly vytěženy na stavební materiál a palivo – především dřevěné uhlí a ovce a kozy, které se pasou na holých plochách, zabraňují vytvoření přirozeného porostu. Na takto využité zemědělské půdě a zelených plochách pak dochází působením vody a větru k erozi.

Dnes dochází k zalesňování všude, kde jsou příznivé podmínky pro růst. Často přijde snaha lidí zcela vniveč ničivými lesními požáry. Neporušený lesní porost je především na jihozápadě země v pohoří Taurus, které je pokryto borovými lesy.

V Turecku je 19 národních parků, které byly vytvořeny jako oblasti pro rekreaci a turismus. První vznikl v roce 1958. Od roku 1987 je také pamatováno na ochranu přírody, pro určité oblasti byly zavedeny stanovy na ochranu přírody, které mají zabezpečit zachování ohrožených druhů zvířat a rostlin.